Pálava

Svatý kopeček (363 m n. m.)

je jeden z kopců Pavlovských vrchů. Bradlo z jurských vápenců má tvar oválného hřbetu s plochým vrcholem a se strmými srázy. Na Svatém kopečku se nalézá množství zákonem chráněných druhů rostlin. Proto byl již v roce 1946 vyhlášen botanickou rezervací a od roku 1992 přírodní rezervací. Původní rostlinné druhy se udržely ve stepním společenstvu na vrcholu Svatého kopečku. Na jižních svazích roste druhově pestrá skalní step (kosatec nízký, kavyl Ivanův, ožanka horská). Unikátní je zde výskyt několika druhů parazitických záraz. Východní svahy pokrývají křoviny s dominantním hlohem, severní svahy byly v minulosti zalesněny. Na stepích se hojně vyskytuje teplomilný hmyz. K nejpopulárnějším obratlovcům Svatého kopečku patří výři velcí hnízdící ve stěně opuštěného lomu.

Dietrichsteinská hrobka

v dolní části náměstí se od roku 1612 nacházel kapucínský klášter, vedle kterého nechal František z Dietrichsteina roku 1623 (základní kámen byl vysvěcen o dva roky později) vybudovat napodobeninu Svaté chýše (Santa Casy) z italského Loreta. Stavba kostela byla podle projektu Giovanniho Tencally zahájena před rokem 1638 již za kardinálova nástupce Maxmiliána z Dietrichsteina. Nový kostel zasvěcený sv. Anně byl vysvěcen roku 1656 a Svatá chýše byla umístěna uprostřed jeho hlavní lodi. Souběžně se stavbou kostela probíhala i výstavba pohřební kaple Březnických z Náchoda při severní zdi a sakristie s klenotnicí v patře na straně opačné, v letech 1678–1682 přestavěné a hlavně nově vybavené umělecky náročnější štukovou výzdobou od Giovanni Castelliho z let 1679–1680 (dnes výstavní síň v domě č.p. 6). K jihozápadní straně kostela sv. Anny byla přistavěna pohřební kaple Dietrichsteinů, dnešní sakristie. V letech 1701–1706 byl kostel obohacen o monumentální zcela nové dvouvěžové průčelí, snad vybudované podle projektu Johanna Bernharda Fischera z Erlachu, i když jeho původní projekt realizován není. Téměř celý kostel, oddělený od úrovně náměstí urbanisticky mnohem vhodnějším schodištěm se sochařskou výzdobou, padl za oběť ničivému požáru města 14. září 1784. Nepoškozené zůstalo pouze kněžiště kostela s tzv. Náchodskou kaplí, obvodová zeď kostela se sledem bočních kaplí a zděná část severozápadního průčelí.

Krátce požáru hrozilo rozprodání zbytků kostela sv. Anny na stavební materiál, ke kterému sice nedošlo, ale první kroky k zabezpečení narušeného zdiva byly uskutečněny až v roce 1837 za Františka Josefa z Dietrichsteina. Ten nakonec nechal za základě projektu Heinricha Kocha celou stavbu v letech 1845–1852 přestavět na hrobní kostel Dietrichsteinů. Architekt zrušil původní hrobní kapli na jižní straně a starou kryptu nechal zasypat. Někdejší kněžiště uzavřel klasicistní zdí, nesoucí vročení 1846, čímž z dosavadní hlavní lodi vytvořil otevřené nádvoří. Arkády bočních kaplí byly zazděny a takto vzniklé chodby začaly sloužit k uložení rakví v letech 1617–1852 zemřelých členů rodu, po požáru provizorně uložených pod kostelem sv. Václava. Nově vzniklá kaple byla vybavena novým oltářem, nad nímž se zvedá monumentální krucifix od Franze Bauera, a velkým mosazným závěsným lustrem holandského typu, vyrobeném v roce 1854. Upraveno bylo i poškozené průčelí, zděné nástavce nahradily původní barokní báně a na balustrádu mezi oběmi věžemi byla osazena socha Krista a dvou andělů.

V této podobě zůstala hrobka až do počátku 90. let 20. století, kdy město přistoupilo k náročné rekonstrukci již poškozeného objektu. Byl zrestaurován kamenný plášť budovy i figurální výzdoba, stejně jako veškeré interiéry a prostor nádvoří s pomníkem Františka Josefa z Dietrichsteina s mramorovou sedící figurou knížete od Emanuela Maxe z roku 1859, původně vytvořený pro zámecký Sál předků. Po stranách pomníku jsou vytesány scény z působení F. J. z Dietrichsteina ve Valennciennes roku 1793.

Zpět